Masters Of Rock 2009    9.-12. 7. 2009 areál R.Jelínka ve Vizovicích
 
Největší a nejnavštěvovanější oslava metalu v ČR, jak již prokázalo několik ročníků nazad, se i letos konala v areálu Jelínek ve Vizovicích u Zlína. Do plusu pořadatelům určitě přibude fakt, že prostor před pódiem byl rozšířen, upraven a tímto zvětšen zase o nějakou tu kapacitku navíc. Malé mínus bych viděl v parkování, které bylo zrušeno u hlavní cesty, ale i to nakonec snad nějak dopadlo, naší výpravy se to nakonec netýkalo a s touto drobnou změnou jsme se vypořádaly nadmíru skvěle a to i do místa se stanováním. Do Vizovic jsme pouze za účelem vystavění našich plátěných nocležen vyrazili pro jistotu ve středu, neboť nápor lidí na Nightwish se dal více než předpokládat a já s několika kamarády musel ještě ve čtvrtek do práce.
ČTVRTEK :
No ale i ve čtvrtek práce skončila a užuž jsme to hrnuli na Vizovice a to tak, že vyhnout se Zlínu na velmi špatně aktualizované navigaci nám výlet spíše prodloužilo, nicméně v 17.30 hlásím přistání u stanu a okamžitý odchod k areálu, kde proběhla povinná akreditace a šup už jsme zase tady, rok utekl jak voda a najednou se to zdálo jako včera. Lidí bylo až nenormálně mnoho, ale to fakt asi kvůli Nightwish. Co si budeme povídat metalový maratón zvládnout tak, že by se dalo zhlédnout vše co nám Pragáči servírují není možné, a tak tento report bude psán zase dle kapel které zajímaly naší redakci, potažmo lidičky kteří s námi čas festivalu trávily společně. První kapelkou která určo stojí za poslech a také podívanou byla IN EXTREMO, efekty a německy zpívaný tralalák obecenstvo hezky rozparádil a celkově to bylo skutečně osvěžující a slušně předvedené živé vystoupení. Po nich následovalo oslavy 25-ti let existence mezinárodního tri RAGE, asi se nemá smysl vyjadřovat ke kvalitám kapel které měly vymezen hlavní čas, což platí i o Rage. Ze své tvorby vytáhly zaručené esa a na pódium se také k jejich oslavám a gratulacím připojil Manni Schmidt z Grave Digger a Micha - das letzte Einhorn z In Extremo. Následovala asi největší a nejočekávanější a v podstatě také nejkomerčnější část festu NIGHTWISH, který přilákal do útrob Jelínka a pouze i pro tento den, nejvíce příznivců. Nebudu holedbat nad tím co vše NW dosáhly a jak rychle šly nahoru, ale to bylo kvůli hlasu Tarji. Nechci ani srovnávat pěvecký výkon Anette Olzon, každá zpěvačka je jinde s položením svého hlasu, ale vystoupení NW bych ohodnotil jen, že přišli, odehráli, odešli, nic víc nic míň. Chyběla pověstná jiskra a šmrnc. NW mají spoustu hitů a v porovnání s vystoupením v Tesla aréně v Praze to prostě neuměli před 30ti tisícovým davem náležitě prodat. Jediný kdo se snad od ostatních krapítek více snažil byl Marcus a Tuomas. No více to nemá smysl rozebírat. K času a složení další vystoupivší čtvrteční kapely Shaman, kterou mám docela v oblibě stačí jen podotknout, že do 2.00 hod. do rána jsem s nazvučením brazilců odmítl čekat, a tento dílek jsem si tedy nechal uniknout. K ohlasům jejich vystoupení jsem se v průběhu festu nedopátral.
PÁTEK :
V noci jsem dostal velmi nepříjemnou klapku a přestože jsem byl po alkoholové stránce zcela fit, nemohl jsem tu noc do sebe dostat snad ani kousek tyčinky. Druhý den pro náš věk musela následovat povinná očista na krytém bazénu ve Zlíně, kde jsme v páře daly odpočinout našim tělům a pak také drobnou rozplavbou se připravit na další metalový den. Jako první v seznamu byla partička z Norska KEEP OF KALESSIN, na kterou jsem se hodně těšil a dle všeho a dle toho co bylo vidět a slyšet, to nebylo těšení zbytečné. Jejich přednes ostrého metalu v hávu mladých kovobijců strhl poměrně dost slušný kotel lidí a přestože využili vystoupení k prezentaci jejich nové desky Kolossus, nebylo to na škodu. Tvrdé, důrazné, svěží s nádechem tajemna ano to jsou borci Keep Of Kalessin. Oddychu a zmírnění v tlukotu dvoukopáků měla přinést, no nebál bych se použít, legenda metalu u nás KREYSON. Láďa ten potenciál stále má, jenže mě neopouští pocit, že už dávno měli mít venku novou desku. Takhle z toho mám pocit, že těží ze slávy minulé a vše je tak nějak uměle vytvořeno pro peníze. Ale třeba se mýlím. Skladby Kreyson, Čarovná noc ohlas stále mají a když se k nim přidá další snůška známých hitů, nemá Kreyson nouzi o fanoušky. Pak přichází pauza, která se protáhne a už teď vím že mrzí, protože zpoza plotu byl slyše metálek perfectum od Death Angel a z vyprávění jsem si jen posteskl, že jsem je propásl. No večer měl teprve propuknout v tu pravou parádu tak jsem si to tehdy ještě tolik nepřipouštěl. Takže pro naši skupinku znamenalo vystoupení KORPIKLAANI osvěžení v tom pravé slova smyslu, nedošlo sice k takovému křepčení co loni - tedy u mne - ale v kotlíku před pódiem bylo hezky pozorovatelné davové šílenství a všichni co se dívali si to fakt plnými doušky lokaly, k tomu není co dodat. To je festivalová muzika, která pobaví a zvedne náladu. No a konečně se dočkávám i já, na scénu nastupují ultrarychlíci DRAGONFORCE. Kdo zná a viděl - nepřekvapí, kdo neznal, viděl poprvé určitě sedl na prdel. Úchvatné a vitální přednes všeho co se jen dalo narvat do hodinového setu předvedla tahle multikvalitní sebranka absolutně na jedničku. ZP zpíval jako král a Sam s Herman co dělali na kytary? No to viděl každý. Jo chybky tam byly, ale to se přece dá odpustit. Řádění Dragonforce řadím mezi nejpovedenější na letošním MOR.
No a jde se na pivo, Edguy si klidně odsedím u pivka a absolutně mne to nevzrušuje. Já tam určitě nechybím, protože Edguy má fanouškovskou základnu v ČR docela početnou. Co jsem tak při odchodu po prvních písních slyšel, tak jsem musel jen zkonstatovat, že ačkoliv je to absolutně jiný druh muziky, od Dragonforce jsou Edguy ořezávátka, ovšem myšleno ve srovnání muziky, kterou na MOR obě kapely přednesly, nikoli co do kvality kapel. Obě jsou na vysoké úrovni. Takže zase nějaká ta bohatá večeře od Janáčka, v areálu ještě večeře z Plzně a jde se spinkat.
SOBOTA:
Na bazén všechny honím a popoháním, neboť nechcu propásnout KISSIN DYNAMITE a tak po velmi krátkém, leč intenzivním očváchání a zase nakochání se v páře míříme do Jelínka. Zajímavý rock ´n roll od německých mladíků nezní na desce špatně, a zpěvák se celkem vytáhl. Snažil se burcovat publikum ve vzoru snad od pana Tobiho, snad se mu to dařilo. Nalítal tam mnoho kilometrů, možná někde až moc tlačil na pilu, ale celkově to nebylo vůbec špatné. A zase po vzoru od Sammeta se zbytečně vykecával. Čeká nás oddech, až na jednu osůbku, se těšíme na Axxis. Vyslanec na THE SORROW, hlásá, vaše chyba bylo to super a povedené vystoupení. Diváci dělali perfektní kolečko a řádilo se jak se jen dalo. Po Death Angel další mé minus, že jsem je neviděl, ale prostě musel (viděl jsem je loni) jsem někde upustit, protože hřeb festu měl teprve přijít. Čekání na lahodnou hudbu v podání EVERGREY nám zkrátilo vynechání dívčí skupinky Crucified Barbara, a jak jsem psal už na ročníku 2007, ženský metal umí poslouchat, ale určitě neumí hrát. Takže pivní přestávka před závěrečným maratónem byla u stánku Svijany v podstatě samozřejmostí. Po osvěžení hurá na plac a dle plachty na zadní stěně bylo jasné kdo vystoupí. Čeká nás Evergrey. Poslední deska se těmto seveřanů povedla a lahůdkové mlsání ponurého, ale přesto do značné míry zajímavého metálku s kořením tvrdosti a skvělých nápadů ladí náladu a formu na další část. Evergrey umí a bylo to znát i na ohlasu publika, které bylo početné. Ze zvědavosti zůstáváme v kotlíku na Straty a to hlavně z nadcházejícího se posunu k hlavní star večera. Po pár písních STRATOVARIUS se však z kotle vzdalujeme, protože to nebylo k vydržení. Vzdálení však nemá nic do činění s výkonem průkopníků melodického žánru, ale tlačit až nesmyslně se mi s Axem nechtělo a tak jsem Stratovarius sledovali z našeho obvyklého místa a zde byl teda přehled a poslech v pohodlí a v pořádku. Nový kytarista zas až tak nepokazil tvář kapely a průřezem celé své tvorby se prošťourali ke konci svého setu. Co mělo přijít teď bylo alespoň pro mne kolosální a tak jsem plochu ani náhodou neopustil, co kdyby mi utekl nějaký tón z vystoupení nejhlavnějších hvězd festiválku BLIND GUARDIAN. Začalo to, vypuklo to, výbuch emocí a štěstí zase je vidím a slyším. Power metal s vlastní tváří s kusem melancholie a progrese propracovaný do nejlepších detailů a mistrovský zpěv v podání ostříhaného a vizáží zasloužilého tatíka Hansiho Kürsche. Spolu s mistry na pódiu poslal do kolen několik pochybovačů a sypal jednu pecku a pumelici za druhou. Kdyby měli BG hrát všechny hity a dokonalé skladby, jejich čas na pódiu by se mohl klidně shrnout do pěti hodin. Dobrý zvuk provedl skladbami Imaginations form The Other Side, Vallhalla, Bard's Song (In the Forrest), Quest for Tanelorn, Welcome to Dying, Nightfall, Blood Tears, Mirror Mirror, Fly a dal. A téko novinkovou skladbu z počítačové hry Sacred2.
Nejlepší vystoupení německých melodiků, které jsem kdy viděl. Precizní zvládnutí kytar a bicích udělalo z BG už dávno hvězdu světového formátu. I přesto že je jasně cítit vývoj kapely a od desky Nightfall in Middle-Earth končí v podstatě éra přímočarého poweru, na dalších deskách co do kvality nelze o ničem diskutovat. Pokud by se tedy měl hodnotit výkony hvězd na celém průběhu festu BG vyhráli. Hodina a půl u mých turbo oblíbenců vskutku utekla a už zase rychle běžíme pro pivečko a zpátky na betonovou plochu, protože teď se také budou dít věci. Na scénu nastupuje TIAMAT. Potemnělé pódium za chvilku zahalí tajemná kytara pana Jonase Edlunda a krátí tak každou písní své tajemno do zdárného a povedeného ukončení. Jonas je podivín a tvorba na jeho deskách tomu odpovídá, jde o náročnější hudbu, kterou je nutno naposlouchat, ale jakmile Tiamat přijdete na chuť víte, že takměř spoluzakladatelé doom žánru stále mají co říci a oslovují hudebně i názorově. Když dozněly poslední tóny Tiamat nezbylo nic než ověřené pivečko u Janáčka a absolutně povedená paštiková párty se slivovičkou ve stanu až do půl čtvrté.
NEDĚLE:
Byla pro naše uši nejlehčí a tak jsme měli čas na klidné sbalení svých věcí, krátké vniknutí do tajů pivovaru Svijany a ve 12.45 už nás čekala kapelka Eluveitie. Folk podaný těmito Švýcary je poslouchatelný jak na živo tak i na desce. Po Eluveitie byla delší pauza protože v programu byly až švédští ARCH ENEMY. Tak to bylo další velkolepé přednesení té tvrdší odnože metalu. Angela společně s bratry Amottovými byla nadupaná jako prase. Závěr patří mistrům a Arch Enemy mistry ve svém oboru jsou. Prvotina Bloods On Your Hands s kytarovým nástupem a s Angeliným řevem mě dostala do kolen a konečně jsem se těšil z jejich živáku naplno. Hodně skladeb bylo využito z alba Rise Of Tyrant včetně prvního songu, zazněly skladby např. The Last Enemy, I Will Of Again, Revolution Bigins a další. Celý set neměl chybu a Angela společně se svými parťáky v grupě odmakala vše hezky zostra jak se na nejhezčí Němku sluší a patří (Doro promine :o)). Nedala vydechnout nikomu ani na chvilku a za kráťoučkou hodinu se loučili. U Arch Enemy naštěstí platí co skladba to perla a perlilo se po celou dobu jejich účasti na pódiu. MOR09 pro nás končí, EUROPE nikdo z nás neposlouchá a jejich největší hit stejně hrají do dneška v rádiu. A co si budeme povídat bylo to náročné a Europe už na festu vystoupili. Po rozloučení u Janáčka (až na chudáka řidiče) sedáme do auta a s plným srdcem a hlavou vzpomínek a také s těšením na další ročník se od Vizovic vzdalujeme.
ZÁVĚR :
Co přinesl letošní ročník? Velkou žánrovou rozmanitost, dvě scény, velkoplošné obrazovky, slušný úklid areálu, více Toiek, stejně drahé pivo (nezdražilo se), asi méně stánků s volovinama, chladnější počasí (to bylo velké plus) a coby bylo dobré zlepšit? Dle mého celkem nic areál je dostatečně velký a prostorný, kapely jsou v pořádku - každý si tu svou určitě najde. Možná zkrácení festu na tři dny by nebylo od věci. V nedělu je to z větší části mátožení. Díky Pragokoncertu máme v ČR úžasné metalové léto
Pokud vyzdvihnout kapely tak dle mého soudu v tomto pořadí : 1.) BLIND GUARDIAN, 2.) ARCH ENEMY, 3.) DRAGONFORCE, 4.) RAGE, 5.) EVERGREY, 6.) TIAMAT, 7.) KEEP OF KALESSIN
- mrzí mne že jsem neviděl DEATH ANGEL, THE SORROW
- vůbec mne nemrzí že jsem Edguy strávil u piva

Zimní Masters Of Rock 2008    29.11. 2008 hala Novesta ve Zlíně
 
Závěr rocku patří , jak jsme si už zvykli , zimní verzi letního festu Mastres Of Rock. Poslední listopadovou sobotu roku 2008 se fanoušci sjeli do Zlína , města metalu , do haly Novesta , aby zhlédli velikány jakými jsou Firewind , Destruction , Gamma Ray a finští Lordi. Každý rok nás pořadatelé něčím novým překvapují. A letos překvapení padá na hlavu všech fans. Ti se pořadatelům odvděčili tím , že už pěkných pár týdnu před festem bylo vyprodáno a tím padl další rekord. Jestli to takhle půjde dál , budou muset pořadatelé řešit problém se změnou místa konání a ne jen na zimním MOR. Nastala doba , kdy je opět po této hudbě hlad a fanoušci si zvykli do Zlína a Vizovic za kvalitní muzikou jezdit.
Ale dost užuž tlachání. Naše redakce se dostavila do haly , z časových a rodinných důvodů , před vystoupením řeckých Firewind. Dalo by se říct , že právě včas. Řekové rozpálili celou halu do červena a nedávali vydechnout nikomu v publiku. Vyzvednou musím skvělý zvuk a výkon anglické mlátičky Marka Crosse za bicími. 70 minut uteklo jak voda a na pódiu se vše připravilo pro thrashmetalové němce Destruction. Ukázalo se , že tito nestárnoucí borci mají stále plno fandů , mají jim co nabídnout a jsou stále plní energie. Mile mě překvapila jejich světelné show. Velmi dobře naaranžované. Čím více se blížila jednadvacátá hodina , tím více se hala zaplnˇovala. Vše nasvědčovalo tomu , že se blíží vrchol sezóny. Ve 21.30 vtrhla na pódim parta kolem Kaie Hansena a spustila playlist , který moderátorka večera označila za best offku Gamma Ray. Nechyběli songy snad ze všech řadových alb , které Gamma vydala. Po intru Welcome následovala série velmi rychlých skladeb. Into The Storm , po ní Fight , následuje Heaven Can Wait a mnoho dalších známích. Nezaregistroval jsem , žádné ubrání plynu , žádné pomalé skladby. Z dob působení Kaie v Helloween jsme oprášili I Want Out , Ride The Sky , kdy snad celá hala pěla s kapelou. Nechyběli Land Of The Free , Rebellion In Dreamland , Empress , S.O.I.S. , Send Me A Sign a další. Playlist , který jsem od Gammy ještě nikdy předtím nezažil , skvělá atmosféra a pohoda , kterou se bavila celá kapela. 90 minut uběhlo jako voda a spokojenost čišela z jaždého v hale.
A to vrchol měl teprve nastat. Když se v půl jedenácté v hale zhaslo a pódium upadlo do jemného nádechu fialového světla , všichni věděli co nás čeká. Monstrózní show , plná pyroefektů a tvrdé hudby. To na scénu vtrhli někdejší vítězové Eurosongu finští Lordi. Novodobí KISS , ikdyž trochu v jiných maskách spustili svou show pěkně od podlahy. Nemohu se rozepsát o všech skladbách , které fini tento večer předvedli , protože je neznám , ale Hardrock Aleluja zazněl a v ten moment hala šílela a pěla spolu s kapelou. Něco málo po jedné hodině ranní vše utichlo. Technici se věnovali úklidu svého nádobíčka a fans se rozjeli k domovům a nebo do svých hospůdek , aby se podělili o zážitky z hodně zdařeného MOR 2008. A abych neupřel překvapení i za strany pořadatelů. Musím zmínit , že se pro nás přichystali všichni od Pragoncertu perný rok 2009. Už jen lákadla na letní MOR 2009 stojí za to zmínit. Shaman + turecký orchestr , Rage + hosté , Europe , Blind Guardian a hlavně kdo propásl letošní pražský koncert se může těšit opět na skvělou show finských Nightwish. A to ještě není vše. Necháme se překvapit s čím nás Pragokoncert ještě překvapí. Na závěr bych chtěl popřát Všem i těm nemetalovým.
 
DO NOVÉHO ROcKU 2009 VŠECHNO NEJLEPŠÍ , HODNĚ ZDRAVÍ , LÁSKY , ÚSPĚCHŮ V ŽIVOTĚ , HODNĚ ZDAŘILÝCH AKCÍ A ZÁŽITKŮ. A DOVOLÍM SI POUŽÍT MOTTO SKUPINY PRIMAL FEAR - METAL IS FOROVER.

Gigi

 
             
 
             

---

Masters Of Rock 2007-zimní    1.12 2007 hala Novesta Zlín
Stalo se snad už pravidlem, že každá první sobota v prosinci je prostoupena melodií heavy metalu a to vše kormidlováno pod vlajkou Masters Of Rock Winter. A ne jinak tomu bylo i v roce 2007, kdy hala Novesta ve Zlíně se dne 2.12. naplnila skoro k prasknutí.
Takže postupem času od odpoledne až po 18.30 hod. se po podiu proběhli úvodní kapelky, které spíše sledovali postupné plnění sálu a to až do chvíle kdy svůj set začíná Arakain, kterého odchod A.Brichty rozhodně nijak nepoznamenal a už vůbec neutrpěl při odchodu p. Koláře. Jejich set list byl prošpikován novodobou, ale i zcela rannou tvorbou české stálice. Určitě pamětníkům neunikly skladby "Strážci Času", "Gilotina", nebo "Kolonie Termitů", pak i symfonická Marilyn dala všem na vědomí, že ARAKIN se i se symfoňákem chystá na letní MOR2008 -sakra to je zpráva jako hrom. Arakain měl úžasný zvuk, lidi plácali juchali úplně na vše a opětovali výkon i při nových skladbách jako "Ptáci z Ráje" "Strom Života" a mnoho dalších. Pokud v ČR existuje několik profi kapel na profi úrovni, tak ARAKIN je profesorem ve své branži.
Na dalším pořadu večera byla goticko symfonická vložka v podání holandských After Forever. Nepřijel sice kytarista, který tak nějak tvrdil muziku (hmotná murmur v několika songech), ale o to více se korpus pěti muzikantů snažil, seč mu síly stačily. Bylo to živé doslova a do písmene. Zazněly písně z nové stejně pojmenované jako kapela sama, ale i mnohem starší kousky, které v žádném případě nenudily. Floor Jansen ještě s moderátorkou Radia RockMax pokřtila DVD z letního Masteru a jelo se dál ve velkolepém stylu. Různorodost žánru byla dokonale propletena, takže si i fanoušek navyklý na tvrdší oříšek přišel na své, stejně tak ani romantická část publika nebyla ochuzena. Z hlasivek Jansen bylo vystřihnuto několik výšek alá operní árie, a bezchybný výkon celé kapely jasně dával najevo, že After Forever nejsou jen chabou a průměrnou kapelou, ale míří se svým potencionálem daleko za hranice možností, kdy v mnohé napovídá i jejich nová deska.
No pro mnohé vrchol, pro mnohé jen další kapelka v pořadí, ale je tu Edguy a jejich v dobrém slova smyslu střelený Tobi, který nepostojí, neposedí, a pusu nezavře. Což však v jeho případě je v pořádku, neboť mu to sakra zpívá a vše je podporováno i muzikanty v jeho zádech. Edguy si za krátkou chvilku v ČR získal značnou fanouškovskou základnu, což si i Tobi uvědomoval a uměl poděkovat, no a obráceně to platilo zrovna tak. Co dodat, v tvorbě Edguy je málo špatných písní a tak sestavit setlist na živák je zdá se složitější. Pryč jsou doby kdy ještě mimo tedy Babylon a Vain Glory Opera zaznívají staré vyzkoušené pecky. Ale Edguy jich má ve svém repertoáru hned několik a tak i Superheroes, Mandrake, King Of Fools, Mystéria, Lavatory Love Machina a další najdeme silný ohlas. Edguy ještě připomněl, že jsou to v roce 2008 oni, kdo budou jako hlavní v jednom z večerů a to s projektem Avantasia, lidi zaburácely odzpívaly několik popěvků a šlo se na pivko.
W.A.S.P američtí rockeři, legenda byla pro naši výpravu vypuštěna z programu, neboť nejmenovaná část zájezdu byl ve velmi svízelném zdravotním stavu. Přestože jsme hlavní tah večera neslyšeli odcházeli jsme všichni nadmíru spokojeni a v hlavách se rojila myšlenka za myšlenkou, sakr vždyť je to už jen 222 dní do letního MOR2008.

Pajče

         
         

---

Masters Of Rock 2007    12.-15. 7. 2007 areál R.Jelínka ve Vizovicích
Je těžké nějak začít, když toho je tolik co psát. Přeci jen čtyři dny v rockovém poklusu byly velkou zabíračkou. Na fóru Masters Of Rock 07 bylo jasné, že žánrová rozmanitost se Pragáčům povedla a určitě si každý přišel na své. Hodnocení zázemí pro fans atd. mi nepřísluší, ale okrajově nutno podotknout, že neutuchající zápach a poněkud pokleslé hygienické podmínky byly způsobeny spíše velmi hojným pohybem fanoušků. Asi není jednoduché pro takový počet lidí na jednom místě zvládnout vše do puntíku. Jedno minus pro mne má ještě jeden fakt a to ten, že letos nepřinášíme k naší recenzi koncertu fotomateriál, neboť nám nebyl přidělen fotopas (mrzí, ale respektujeme).
K festu samotnému budu přistupovat jako k festu hudebnímu ne k rekreaci, kde smrdí Toi Toiky (dalo se to vydržet). Takže ve čtvrtek vystoupila pro mne jedna ze špiček power metalu sk. Rage, kterou si na pódium vyskládal v poměrně početnějším kruhu Viktor Smolski. Ano vystoupení se symfonickým orchestrem bylo příjemným začátkem a ve srovnání třebas s předloňskými pózisty Manowar, tohle mělo hlavu a patu Odehrány byly skladby nově nazkoušené pro tuto příležitost, takže v mnoha případech se playlist lišil od nesymfonické skutečnosti. Z celého vystoupení mne však nadchlo sólo houslisty a Viktora. Zvuk malinko kolísal, ale pak se vystoupení vygradovalo na slušnou pusinku k dobré noci. Ten den jsem vyrazil jen na Rage a musel zase spěchat domů za rodinkou a za prací.
V pátek jsem přifrčel do dějiště největšího festu u nás asi okolo 10.00 a žízeň velela zajít ihned na chlazené pivečko. Celý průběh festu jsem soustředil spíše na vytipované kapely ze stran mé osoby, nikoli dle fár plánu Pragokoncertu, takže první kapelou v pátek byly legándární češi Torr. Co dodat staré pecky v horším zvuku s celkem slušnou fans základnou rozjížděl lidi v kotli pomalu ale jistě. Pak jsem si přes SPS dal pauzu na pivo (Ikdyž mne Punk neuráží) a šel se mrknout na Alkáče. Tady si texty kapely odzpíval celý kotel. Hudba pivní primitivní chytlavá už o trochu více rozburácela dav pod poměrně velkým pódiem a i dostatečně vysokým. Na šikovně vypadající kapelku ze švédska The Tommys jsem byl zvědav, ale přes hezkou vizáž hudebnic mi jejich muzika nic moc nedala. To další neznámou a nakonec určitě příjemnou se ukázala kapela Norther, stručně řečeno, tohle byl předkrm COB, jen zase malinko zahaproval zvuk, tento se však v dobrém obrátil u legendy URIAH HEEP, tohle mělo skutečně punc originality a roky vytříděný vkus starších na place však neúnavných muzikantů z Anglie. Příjemné sentimentální zavzpomínání na kořeny rocku v podání těchto mládenců, kteří i přes značné problémy se sestavou (dávno před MOR) usadily určitě mnoho přítomných na prdel. Mě teda určitě. A protože jsem si vůbec chtěl tenhle pocit vychutnat svou přestávku jsem si prodloužil přes Motorhead, které jsem slyšel jen zpoza plachet značkového stanu Pilsner, kde jsem se už v přítomnosti 12-ti blondýnek (pochopí jen zasvěcení) nemohl dočkat Nizozemských hračiček v oboru Gotika a to AFTER FOREVER. Dobrý zvuk, zvládnuté vystoupení, hra skladeb z úžasného posledního alba, byla druhá pusinka na dobrou noc končícího druhého dne festu.
Sobotní ráno bylo opět svěží (poněkud horké) a tak se zase osvěžovalo i vnitřně. Do prosotor Jelínka má maličkost dorazila až na Debustrol. Vyznání smrti starých thrash metalistů, které vyneslo kotel do Údolí Hádu a pak je neslo tímto údolím v podání dalších skladeb startovalo sobotu do trochu tvrdších vod, ale stále bylo na co vzpomínat. Na rychlosti tato skupina určitě neztratila. Další kapelkou na kterou jsem se díky jejich poslednímu albu "Tommorowland" těšil byly Black Majesty z Austrálie. Stálo za to vyslechnout skupinu, která míří do první ligy power metalu. Trochu přímočarý speed, již na jejich albu vyznívá profesněji, má více kudrlinek a hodně si na tom albu polepšil zvuk. Prostě někdo namítne, jedna z mnoha speed kapel, jenže se trochu plete, tihle chlapci s českým bubeníkem přednesly slušný výkon. Bylo to před jídlem na žaludek příjemné. Takže sem pak odešel na jídlo a na pivečko. Vrátivšiv se na EPICU pro správné trávení, byl nápad ten den jeden z nejlepších. K Epice mi chyběl Kamelot, ale Simone to zvládala bravurně a opravdu moc podařené odehrání setu chtělo do mě vpravit zase pivečko a tak jsem učinil, jak mé tělo chtělo a v perfektní a veselé náladě se vrátil na STRATOVARIUS. No malinko vyšumělé, ale asi stále dobré Straty poslouchalo poměrně dost velké publikum. Na festivalový vkus hráli zbytečně pomalých písniček, ale vzápětí vrážely tóny kytar i rychlými parádami. No jak to shrnout-zablbnul jsem si to ano, ale už v nich něco chybí.
Teď však vážení přátelé pozor na scénu přichází samotný gigant festu CHILDREN OF BODOM. čtyřmi slovy jako je dnů na festu. Kurva to bylo dobrý. Ostré, tvrdé, melodické, s chybami v ozvučení mířilo k fans jedno dělo za druhým. Thras death metalové prvky v tvorbě Alexiho skvadry se mi moc líbily a při rozhlédnutí kolem sebe sem nebyl sám. Odeznělo vše podstatné z jejich diskografie a neustálým fuckováním Alexi uváděl fans do varu, což pak podtrhoval silnými klávesy (občas se ztrácejícími) a říznými kytarkami. Bubeník tam musel nechat pracky a nohy. Mno tohle pozvání Pragáčům asi nikdo vyčítat nebude.
Probouzím se v jiném světě? Ne jsem zde stále, jen po COB těch piv už bylo nějak dost. Zase ona magická čtyřka hodin spánku musí stačit a tak jdu ke stánku s Regentem posnídat. Polévka, pivečko, odchod na areál Jelínka, klobáska pivečko pokec ve stínu to bylo nedělení vypečené ráno. Neděle byla pro mne ve znamení jen tří kapel, protože jsem z důvodu pracovního procesu musel fesťák opustit před Divokým Billem. Tudíž v nastínění tohoto dne bylo na programu až rakousko-americké seskupení Visons Of Atlantis. První kapela na kterou jsem se těšil a která mne zklamala. Něco tam skřípalo, zpěvačka se se zpěvákem neshodla, byla falešná. Nevím buďto byla tréma, nebo špatný zvuk. Mám od Visons tři placky, dalo by se říci že je znám, ale rozpoznat jednotlivé skladby byl občas problém. Tak snad jindy poznám, že na živo jsou stejně příjemní jako na svých albem a zjistím, že studio nepracuje nad jejich uměním. Přichází mladá velmi ambiciózní skupina SABATON, tak tohle mělo šťávičku. Hmm takhle to má vypadat. Zvuk byl nyní hodně dobrý a předvedená show jakbysmet. Tvorbu Sbaton jsem znal jen velmi okrjově, ale tady mě dostali. Heavík ze švédské krve. Je jasné že frontmen i ostatní v kapele se zhlédli v legendách Judas Priest, Iron Maiden a Accept, ale to není na škodu, protože Sabaton si evidentně šlape svou cestu. Jestli jsem měl od Sabaton něco čekat, tak tohle mě odvlálo všechny chmury a pochybnosti. Podtrženo a sečteno na řadu přichází stejně skvělý Axxis. Psát o Axxis je otřepaná limonáda. Tady je vše vždy precizní a v pořádku. Posledními dvěma kapelami bylo nadmíru patrné, že v nejlepším musím přestat, ikdyž to odnese pro mne na živo nezapomenutelný HammerFall.
 
Závěrem chci jen říci, že tři dny festu by bohatě stačili, už to vypadá tak trochu jako pračka na prachy. V pozváních kapel má Pragokoncert dobrou volbu a dokáže zvládnout hezkou řádku žánrů k možnému uspokojení většiny. OPĚT SPOKOJEN.

Pajče

---

Masters Of Rock 2006    13.-16. 7. 2006 areál R.Jelínka ve Vizovicích
Mega rock party která se odehrála v areálu R.Jelínka v malebné obci Vizovice ve dnech 13.-16. 7. 2006 a nesla se pod názvem Masters Of Rock 2006, byla oním skutečným maratonem zajímavých kapel. Už při příjezdu do místa konání (to jsem přijel v pátek ráno) mi bylo jasné, že letošní ročník je co do počtu fanoušků na tom lépe než loni. Kolik se jich tam skutečně sešlo mi není známo, ale odhaduji takových 25 tisíc. Konec konců složení a účast kapel byla skvělá, tak mne to ani nepřekvapilo. Rozepisovat se o zázemí pro fans nebudu, komu se to nelíbilo a nechápe že pro takové množství lidí zajistit adekvátní počet třeba Toi Toiek je problém, ať příště nejezdí - na takových velkých akcích se prostě musí občas něco překousnout. A nad slinty ktéré vyvrhly některé televizní stanice se musím jen pousmát.
Začněme tedy až pátkem, protože začátek festu jsem musel vypustit, 4 dny bych určitě nevydržel. Přiznávám, že první kapely tohoto dne jsem sice slyšel ale neviděl, protože jsem většinu času trávil u stánku s pivečkem a jídlem. Abych nápor plzeňského moku ustál, vyšel jsem se podívat na první mezinárodní seskupení a tím byli Cobaltu. No když holdovat brazilskému stylu tak radši uslyším Angru nebo Shaman, ale lidem se Cobaltu líbili, tak nebudu nějak zvlášť rozepisovat důvody proč mě ne. Pak naskočily kapelky pro fest jako stvořené - čeští Wohnout a slovenští Horkýže Slíže - co k to mu říci, já je nemusím, ale na fest tyto kapely už pro jejich veselou tvorbu prostě patří. Pak nastoupila pro mě neznámá sk. Tamoto, jenže jsem ji neviděl, neb jsem hledal svého parťáka z MetalDrake Gigiho, který měl přijet a on stále nikde. K vystoupení Kreator, které jsem již celé shlédl a vyslechl není co vytknout. Mnoho rockerů na této skupině vyrůstalo a při jejich vystoupení to bylo znát. Mě osobně se to líbilo a dlouho jsem neslyšel tak šikovný a dravý thrash metal v živé produkci (škoda jen že nepřijeli Annihilator). Myslím že mnoho fans si vyklepala drobnou opilost z hlav a čekalo se na zklidnění obzvláště zajímavého seskupení The Gathering. Lehounký rock, který byl vystaven na základech doom metalu uklidnil a rozkolébal plný betonový plac areálu Rudolfa Jelínka. Opět se musím přiznat, že je znám pouze z jejich dřívějších desek Almost Adance a Mandylion a jejich současnou tvorbu jsem slyšel jen velmi zběžně na internetových rádiích, ale vystoupení holanďanů v čele se sympatickou Annete bylo příjemným relaxem. Okolo 23.00 hodin se pak na prkna pódia vyhoupnul nestárnoucí pan Coverdale, jemuž záda kryla sk. Whitesnake. Tenhle pán a výkon muzikantů byl pro mě asi největším a zdůrazňuji milým překvapením. Odehrány byly převážně skladby z dob působení Davida Coverdale ve Whitesnake, které určitě nejeden fanoušek přehrál v dobách minulých, ale určitě i současných ve svých přehrávačích. Whitesnake a jejich koncert mi hrozně uběhl, protože to co se líbí je vždy krátké a už už jsem se třepal na velký skvost sk. Masterplan. Jenže se dostavilo zklamání a rozčarování. Avizovaný odchod Jorna Landeho byl na celém vystoupení až moc patrný. Odehrány sice byly pecky Enlighten Me, Heroes, Spirit Never Die, Wounds, Kind Hearted Light a mnoho dalších, ale snad i hluchý slyšel výpadky Jorna, kterými postupem času začala trpět také celá kapela. Ještě že mi v hlavě utkvěl koncert Masterplan ve Zlíně z 11.4.2005. Ale celkový můj dojem vzal za své nejspíše fakt, že Masterplan zbožňuji a čekal jsem od nich až příliš mnoho. Následovala velmi krátká noc a překonání únavy pro další den.

THE GATHERING
           
 
WHITESNAKE
           
 
MASTERPLAN
           
 

Protože jsem se druhý den přes náročnou zastávku na pivu u stánku kde byl velmi lahodný Regent nedostal na dopolední program (ani mě nějak nezajímal) a také nestihl pro vyhladovělý žaludek část odpoledního programu skočím záhy k programu v době kdy za bicí sestavu usedal Mike Terrana. Jeho Drumclinic byl pro fajnšmekry asi skutečnou lahůdkou. Jeho solovou desku jsem slyšel jen všehovšudy jedenkrát, ale mám pocit že něco z ní zaznělo také v jeho zajímavé jízdě přes bicí soustavu (pokud ne, tak se omlouvám). Aplaus který každý jeho úder doprovázel z řad obecenstva byl známkou uznání, kterou si tento muzikant bezesporu zaslouží. Následovala sk. Charon, no nevím myslel jsem že ač finská líheň bude se mi to líbit, ale nechytli mě, možná jen proto že je neznám. Pak se pro mě ale začala kolečka festivalu točit vskutku příjemně, skvělá Liv Kristine (ex Theatre Of Tragedy) se skvadrou Leave´s Eyes předvedla to nejlepší z jejich tvorby z vydaných alb "Vinland Saga" a "Legend Land". Výkon pěvecký podtržený hrubým dozvukováním jejího pačesatého manžela se mi velmi ale velmi líbil. Spolupráce s fans byla odměněna potleskem a myslím, že se jen málokomu Leaves´Eyes nelíbily. Po šarmantní Liv nastupovala švédská dívčí kapela Crucified Barbara a zde jsem ač pro hezoučké tvářičky musel zkonstatovat, že holky prostě metal hrát neumí, respektive že jim hraní tohoto žánru moc nesedí. Takže sorry, ale tohle není záležitost kterou bych si začal shánět na CD. Za to po holkách nastupivší Evergrey ze stejné země, to bylo jiné kafe. Do festivalu jsem je znal jen letmo zase z netového rádia a z jednoho shlédnutého DVD, ale zde musím výkon Evergery podtrhnout tlustou čarou. Koncert byl moc ono a tady je zase příklad toho že jejich CD si koupím rád.

Pajče

Všichni Ti co nedočkavě čekali , se dočkali. Je 15.7.2006 sobota 21.00 a na pódium vizovické arény vkročili němečtí Gamma Ray v čele s Kai Hansenem. Místo intra zvolili pomalou verzi skladby Rebellion In Dreamland a potom spustili všechny své hity pěkně po pořádku. To vše skloubené super zvukem a profesionalitou kapely samé. Po Gammě nastupují s 20.min. zpožděním slavnější Helloween. Spustili set stejný jako na podzimním koncertě v Novestě , kdy hráli sólo jen obohatili show o některé songy ,které napsal velký KAI v době , kdy působil v Helloween. Např. skladba Halloween byla velkým překvapením. A ihned po vystoupení Helloween všichni netrpělivě čekali na velké překvapení. To přišlo v zápětí , kdy se na pódiu objevili členové Gamma Ray Helloween dohromady a spustili dva slavné songy z let 80 - tých Future World a Eagle Fly Free. Škoda jen , že Andi Deris nepustil k mikrofonu Kaie Hansena a ten nemohl zazpívat nějaký song z jeho éry v Helloween. Ale i tak šlo o jedinečný zážitek vidět tolik skvělých muzikantů pohromadě najednou.

Gigi

 
GAMMA RAY
           
 
HELLOWEEN
           
 
GAMMA RAY + HELLOWEEN
           
 

Třetí den jsem ihned až dlouho do odpoledne musel skutečně dospávat, protože jakmile Rage ukončili svůj set dal jsem si pár piv, protože jsem nechtěl jít spát hladový a pak ještě s kámoškou flašku Jelcina. No naštěstí v nedělu byla zajímavost až v podání amíků Metal Church, kde se mi líbil zpěvák, tahal to móóc hezky. Byl to takový ten svěží starší HM z Ameriky. Následovala hodně podprůměrná skupina Riverside z Polska - no jestli tohle je v očích kritiků nějaký objev, tak teda nechápu v čem. V jejich tvorbě která mi připomínala Depeche Mode s elektrickými kytarami jsem nenašel nic nápaditého, proto skáčeme rovnou ke srandistům ze severu Korpiklaani. Měl jsem jako jistě mnoho z nás tu čest vidět je na zimním Masteru a tak sem věděl do čeho jdu. No tenhle Folk Speed Metal je úžasný až famózní, tedy z rukou, nohou a dechu Korpiklaani. Pánové a dámy to byla jízda, sypačka jedna za druhou trhala ruce hrozičům a znaveným vlévala novou krev, aby se pomalu začali zvedat od rozpitého piva a vydali se na plac za dalšími kapelkami, které byly nastartovány v zákulisí. Z českých kapel toho večera vylezla sk. Tři Sestry, tam je vše jasné no a pak pro mě dlouho očekávaní Edguy, loni trochu zklamání, letos velké potěšení. Lépe udělaný playlist zvedl vlnu euforie, která připomínala fans z předešlého dne při Gamma Ray. Songy Superheroes, Vain Glory Opera, Mysteria, King Of Fools, Lavatory Love Machine, Tears Of A Mandrake, Rocked Ride, Save Me a mnoho dalších melodických popěvků z úst Tobiase Sammeta čistilo cestu k ústům fans, kteří je sborově vraceli zpět Tobimu. Tobi zase předvedl sprinty z jedné strany podia na druhou a několik roznožek, které by mu mohl závidět jakýkoliv trénovaný atlet. Pak ještě Tobi vystřihl sola na kytaru, kde mimo jiné odehrál část Iron Maiden. Nebylo zapomenuto ani na Avantasii. Edguy se po skončení svého setu uklonili a odešli určitě spokojeni. V jízdním řádu festivalu byla zařazena také Apocalyptica, která usedla do svých velkých křesel a počala svůj set valit na dav před sebou. Začala klasicky Metallicou (naštěstí tou starou dobrou Metallicou) a také vystřihla Sepulturu. Na živo jsem tyto čelisty viděl poprvé a nevěřil jsem svým očím ani uším co za kravál a sakra nářez můžou udělat čtyři violoncella. Máváním nástroji nad hlavou a dalšími zajímavými pohyby při jejich show tolik charakteristických pro hudebníky tvrdého žánru se dopracovali až k samotnému závěru. Festival Masters Of Rock 2006 uzavírá geniální seskupení Within Temptation. Sestavením podia, kde po stranách jako sfingy trčely andělé jsem snad poprvé viděl bicí soupravu po levé straně podia, na stejně vysokém stupínku byly okvětované klávesy a v zadní části pak sloupořadí. Když začalo intro už už společně s ostatními fans jsem očekával příchod kapely v čele s úžasnou Sharon Del Adel. Intro z alba The Silence Force předbíhá stejnoalbová See Who I Am. Pak už vzduchem lítá romatika v precizním gotickém kabátu a předváděny jsou zejména skladby Jillian, Stand My Ground, Forsaken, Angels, A Dangerous Mind a spoustu dalších. Sharon tam lítala jako hadr na holi a nebyla k udržení a ani pořádně k vyfocení. Srovnání s Tarjou Turunen (ex Nightwish), že Sharon svým zájmem a zápalem při vystoupení předčí Tarju, je skutečně pravdou. Dokonce zazněla z jejich playlistu nová skladba, kterou doufám chystají na nové album, neb byla tato píseň stejně příjemná jako celá tvorba Within. Vitalita která po celou dobu vystoupení vyzařovala z celé kapely byla povzbuzující.
Co k festivalu říci závěrem. Pořadatelsky určitě zvládnuto perfektně. Jen sk. Rage a Within Temptation určitě ublížila co do počtu unavených fans doba hraní. Příští rok každopádně je zase laťka vzhledem k pozvaným kapelám letos, trochu výše. Mým tajným přáním ke skupinám které by mohly příští rok vystoupit je Blind Guardian, Sonata Arctica. A ať reportéři českých (nerockových) médií pro příští rok strčí hlavu do kýble (kreténi).

Pajče

EDGUY
           
 
APOCALYPTICA
           
 
WITHIN TEMPTATION
           

---

MASTERS OF ROCK zimní   - 03.12.2005 Zlín (SH Novesta)
Uspořádat zimní festival byl skvělý nápad, protože hlad po metalové hudbě v tomto období je značný. Proto když jsme se dozvěděli co že to na Masters Of Rock - zimní vystoupí za kapely, bylo jasné, že nesmíme chybět. Nutno však přiznat že s Gigim jsme společně dorazili až když hrála metalová česká stálice ARAKAIN, protože to prostě dříve nevyšlo. Arakain předvedl svou novější tvorbu v čele s novým zpěvákem, který Petra Koláře skvěle zastoupil. Celé vystoupení bylo podtrženo navíc vynikajícím zvukem. Arakain je legendou v ČR a snad každý rocker na nich vyrůstal, proto nemá tuto kapelu smysl vychvalovat. Ta vždy splní to co od nich fanoušek očekává. Jedním vrzem řečeno set od Arakainu neměl chybu.
Poté se začalo malinko překopávat pódium kam zanedlouho v ukrutném country rytmu vtrhla kapela KORKIPLAANI. Jak jsem tuto kapelu nikdy neviděl a neslyšel, nestačil jsem se divit jakým způsobem se dá z hudby dělat sranda. Vitalita všech muzikantů rozparádila celé obecenstvo do příjemné nálady. Tvorbu KORKIPLAANI nedokážu zařadit, neb ji neznám, ale může to být o dost rychlejší v angličtině nazpívaný Divoký Bill.
Protože to v kotli metalovém už sakra vřelo s pekelně dobrým vystoupením vlítli na pódium HAMMER FALL. Ledové kulisy roztávali z nadšení fanoušků a bezchybného výkonu HammerFall. Jejich desky se přiznám sice znám, ale moc neposlouchám, prostě na desce nejsou Hammer pro mne to pravé. Ovšem co dokáží udělat live, je bezkonkurenční. Když ještě muzikanti vycítili mohutnou podporu z publika přidávali na obrátkách a tak se nakonec muselo vše kout ohněm žhavým. Skladby HammerFall, Hearts On Fire a mnoho dalších s lidma cloumalo jako padající lavina. Nutno přiznat, že se nám to sakra líbilo. A jak již bylo avizováno zvuk byl prostě dokonalý, což celé vystoupení dokreslilo v ucelený kovový zážitek. Pánové z HammerFall - klobouk dolů, takhle se chovají profíci.
Pak už na řadu přišli Stratovarius. Potřeba říci, že vzhledem k ohlasu se měli dvě poslední kapely protočit. U Stratovarius byly mírně cítit nedávné rozpory a problémy. Koho jsem teda nemohl na pódiu poznat byl Tolki - sem původně myslel, že až na basáka je změna ještě na postu kytary, ale nene, je to skutečně Timo Tolki. Vím co se napsalo, co vše se napovídalo, ale už nevím co všechno je pravda, doufal jsem si že některé otázky zodpoví koncert Stratovarius. No na nic kloudného jsem nepřišel. Nemohu říci že se mi koncert nelíbil, ale ani nemohu říci že se mi líbil. Průřez existencí skupiny byl dobře poskládaný, určitě dobře zahraný, ale chybělo tomu něco. Možná to však chce jen čas, aby se Stratovarius vrátil na výsluní. Možná že i ve sledu posledních událostí v kapele byla vydaná poslední deska Maniac Dance, která nějak nezapadá ke Stratům.
Ale zpět k jejich působení ve Zlíně. Moc pěkně vytvořené dějiště na pódiu s projekční a světelnou show bylo právě onou příčinou proč se nám s Gigim nakonec koncert zamlouval, k čemuž také napomohly odehrané skladby Hunting High and Low, Kiss Of Judas, Destiny, Eagleheart no a taky Black Diamond, které nám dali vzpomenout na nejlepší období Stratovarius. Vždyť to také bylo řádně ohodnoceno i z řad bouřlivých fanoušků.

Pajče

           
           
           

---